Rodičovství předčasně narozeného dítěte: Co očekávat

Děti narozené předčasně před 37. týdnem těhotenství potřebují zvláštní péči. Zde je, co lze očekávat a jak zvládnout problémy spojené s rodičovstvím preemie.

Když se 6. května 2003 voda Darcy Milderové zlomila ve 4 hodiny ráno, mohla být ona a její manžel, Randy, jakýmkoli párem nastávajících rodičů, kteří se snažili obléknout, házet oblečení do noční tašky a naložit své dva spící syny do auta . Až na to, že Milder z Adel, Iowa, byla těhotná pouze 28 týdnů a nebyla téměř připravena přivítat své dítě na svět.

Do 52 hodin od Milderova příjezdu do nemocnice se zrodil Logan Milder, vážil pouhé 2 libry 4 unce a měřil těsně pod 14 palců. Okamžitě mu byla poskytnuta podpora života na jednotce intenzivní péče o novorozence (NICU).

„Plíce nebyly dostatečně zralé, aby mohly dýchat, a nemohl trávit mléko, “ říká Milder. Ve skutečnosti byl Logan tak křehký, že se jeho rodiče nemohli dotknout ani s ním mluvit. „Jeho víčka byla tak tenká, že potřeboval pěnové skvrny, aby zablokoval světlo a uši tak citlivé, že měl na uších chrániče sluchu, “ vzpomíná Milder.

Během svého tříměsíčního pobytu v NICU bojoval Logan se závažnými dýchacími problémy, patentovaný ductus arteriosus (stav, kdy průchod v srdci, který se normálně uzavírá krátce po narození, zůstává otevřený) a nebezpečně vysoký krevní tlak.

Konečně, v červenci - v měsíci, v němž měl být původně splatný - byl Logan propuštěn z nemocnice. Protože stále potřeboval kyslík a byl náchylný k infekci, udržování zdravého zdraví bylo pro Mildery každodenní bitvou.

„Protože měl Logan v nosu stále ještě trubice, které dodávaly kyslík, došlo-li k jeho přetížení, jeho hladina kyslíku klesla. Abychom ho ochránili, nemohli jsme ho vzít ven z domu, kromě toho, že jsme šli k lékaři. S rodinami jsme ani nesdíleli díkůvzdání, Vánoce ani Velikonoce, protože jsme nemohli mít šanci být kolem jiných lidí, »říká Milder.

Ve 3 letech Logan vypustil kyslík a minulost byla za Mildery. „Jedinou známkou Loganovy předčasnosti byla jeho malá velikost - byl asi stejně velký jako průměrný 1 rok, “ říká.

Co způsobuje předčasné narození

Podobně jako Darcy Milder se mnozí rodiče preemií zajímají, co vedlo k tomu, aby jejich dítě brzy přijelo. „Myslel jsem, že mít předčasně narozené dítě bylo něco, co se stalo lidem, kteří kouřili nebo pil, nebo kteří nedostali prenatální péči, “ říká Milder. "Protože jsem byl mladý a zdravý a podle knihy jsem udělal všechno."

Podle March of Dimes, 25 procent času, existuje problém (jako je preeklampsie, stav označený vysokým krevním tlakem, otokem a zvýšeným obsahem bílkovin v moči matky), který naznačuje, že dítě musí být doručeno brzy po jeho vlastní nebo blaho matky. Ale asi 75 procent předčasně narozených dětí se vyskytuje spontánně a v téměř polovině těchto případů lékaři nevědí, proč k tomu dochází.

Existují však rizikové faktory pro ranou porodu: přenášení dvojčat nebo více dětí, anamnéza předčasného porodu, některé abnormality dělohy nebo děložního čípku. Navíc maminky, které jsou obézní nebo které mají vysoký krevní tlak, cukrovku nebo jiné chronické zdravotní problémy, mohou mít zvýšené riziko předčasného porodu. Některé infekce, stejně jako kouření, pití a drogy, byly také spojeny s předčasnou bezpečností.

Studie March of Dimes také poukazuje na zvyšující se míru císařských řezů a indukcí jako faktoru vzestupu dětí narozených mezi 34 a 36 týdny.

Předčasné komplikace dítěte

Protože předčasně narozené děti vstupují na svět bez výhod celých 40 týdnů, aby se bezpečně vyvinuly uvnitř své matky, jsou náchylné k celé řadě komplikací. Někteří mají to štěstí, že jsou relativně zdraví, zatímco jiní bojují s mnoha vážnými problémy, jako jsou srdeční stavy, krvácení do mozku, zhoršená funkce ledvin, žloutenka a anémie. Navíc, protože mají nezralé imunitní systémy, jsou preemie zvláště náchylné k infekci.

Čím dříve se dítě narodí, tím menší a méně vyvinutá bude a čím vyšší je riziko komplikací. Děti narozené do 32 týdnů čelí největšímu riziku úmrtí a dlouhodobým zdravotním postižením, jako je mentální retardace, dětská mozková obrna, plicní a gastrointestinální problémy a zrak a ztráta sluchu.

Dobrá zpráva: Více než 98 procent dětí narozených mezi 32 až 35 týdny přežije.

Opuštění nemocnice s předčasným dítětem

Vezmeme-li z nemocnice jakýkoli novorozenec, může to být zneklidňující, ale péče o preemie může být ještě více zastrašující.

"V době propuštění se zeptejte neonatologa, zda má nějaké doporučení pro vaše dítě, " říká Dr. Barden. Často může navrhnout místního lékaře, který má zkušenosti s léčením dětí narozených předčasně. Vyberte si někoho, s kým se budete dlouhodobě cítit dobře.

„Je důležité mít stálou, stálou lékařskou péči od jednoho praktického lékaře - ať už je to pediatr, rodinný lékař nebo zdravotní sestra - který pravidelně vidí vaše dítě, “ říká Dr. Barden.

Zaměstnanci NICU by vám měli být schopni poradit při výběru autosedačky, která bude pro vaše dítě dobře fungovat. Děti, které váží méně než asi 4 kg, jsou obvykle seděny v autosedačce, aby se zajistilo, že mohou na svém sedadle udržovat otevřené dýchací cesty, vysvětluje Dr. Barden.

„Některé velmi malé děti potřebují místo toho k tomu, aby si udržely přiměřenou hladinu kyslíku, místo pro auto, “ dodává.

$config[ads_text5] not found

Pokud jde o to, jak často a kolik dětí musí jíst, obraťte se na lékaře svého dítěte, protože různé děti mají různé potřeby. Obecně však předčasně narozené děti potřebují jíst každé čtyři hodiny, dokud nedosáhnou svého původního data splatnosti, vysvětluje Dr. Barden. «Poté mohou být obvykle krmena stejným způsobem jako ostatní děti.»

Nalezení oblečení dostatečně malého, aby se vešlo na preemie, může vyžadovat trochu kopání. „Většina z„ preemie oblečení “, které jsem našel v místních obchodech, byla vyrobena pro kojence o hmotnosti asi 5 až 7 liber, takže na Logana byli na první pohled obrovští, » vzpomíná Milder.

Aby našla dobrou kondici, nakonec si objednala kombinézu, šaty a spací pytle online. Další tip: Rozhodněte se pro oděvy, které zaskočí do popředí, nikoli do zipů, takže mezi zářezy můžete snadno připojit dráty pro monitory a další zařízení.

Předčasné obavy o zdraví dítěte

Budete muset být zvláště na stráži proti respiračním onemocněním, což může být obzvláště obtížné pro předčasně narozené děti.

"Mnohokrát, pokud preemie získají viry, jako je respirační syncytiální virus [více známý jako RSV] nebo chřipka, budou nemocnější, takže je důležité jim zabránit, zejména pokud má vaše dítě základní srdeční nebo plicní onemocnění, " říká Dr. Barden. Jeho doporučení: Nekuřte a omezte vystavení svého novorozence jiným dětem.

A konečně, uvědomte si, že předčasně narozené děti čelí zvýšenému riziku syndromu náhlého úmrtí kojenců (SIDS) a že načasování jejich rizika se liší od načasování novorozenců.

$config[ads_text6] not found

„Vrcholový výskyt SIDS u novorozenců je 14 týdnů, “ říká Donna R. Halloran, MD, odborná asistentka pediatrie na Lékařské fakultě Saint Louis University. «Předčasně narozené děti narozené mezi 22. a 27. týdnem těhotenství mají sklon umírat na SIDS ve 20 týdnech - o šest týdnů později než u dětí na plný úvazek.»

Její rada: Buďte ostražití ohledně dodržování pokynů pro snižování rizik SIDS a držte se jich celý rok. Zde je osvěžovač: Vždy dejte dítěti spát na zádech ve své vlastní postýlce, nekuřte, nenechte ho přehřát se během spánku a udržujte měkké hračky a volné lůžkoviny mimo jeho spánek.

Pokud je vaše dítě preemie, bude mít pravděpodobně na začátku nějaké potíže. Zjistěte, jak pomoci vašemu předčasnému dítěti - a vaší rodině - prosperovat.

Preemie Baby Development

Zatímco novorozenci jsou hodnoceni na základě jejich skutečného věku, předčasně narozené dítě je hodnoceno na základě jejího opraveného věku (nazývaného také upravený věk) nebo podle toho, jak by stála, kdyby se narodila v den jejího splatnosti.

Vezměte si například dítě narozené před třemi měsíci: «Když jí je 6 měsíců, neočekáváme, že bude plnit šestiměsíční úkoly. Očekáváme, že odvede 3měsíční úkoly, “vysvětluje Dr. Barden. „Pokud splňuje 3měsíční milníky, vyvíjí se přiměřeně pro svůj opravený věk.“ (Vakcíny jsou jedinou výjimkou z pravidla upraveného věku. „Imunizace by měla být prováděna na základě chronologického věku dítěte, “ poznamenává.) Podle věku 2 je rozsah normálního vývoje tak široký, že neexistují rozdíly, říká Dr. Barden.

$config[ads_text7] not found

Fyzický růst předčasně narozeného dítěte se také hodnotí na základě upraveného věku. Lékař vašeho dítěte se bude dívat na to, jak rychle váš syn roste, a bude chtít vidět, že roste paralelně s růstovou křivkou, i když jeho výška nebo váha (nebo obojí) jsou pod průměrem jeho věkové skupiny, říká Dr. Barden.

„Předčasně narozené děti, které se narodily extrémně brzy, které byly extrémně malé pro svůj těhotenský věk, nebo které mají závažné přetrvávající zdravotní problémy, mohou být ve srovnání se svými vrstevníky několik let malé, “ dodává. „Mnoho z nich bude v základních školách i nadále růst poněkud rychleji než jejich vrstevníci a rok od roku dohoní průměr.“

Nicméně, přidáte to, nic nemůže být sladší, než když se díváte na dítě, které se kdysi bojovalo o dýchání, na šťastné aktivní dítě.

„I když jsem už měl dvě děti, péče o Logana byla jako vzít Parenting 101 znovu. Vychovávání plnoletého dítěte vás nepřipravuje na rodičovství preemie, “říká Milder. «Začínáte jako divák - mnozí z nás nemohou držet nebo se dotýkat našich dětí týdny nebo měsíce - ale pomalu a jistě se vaše práce stává praktickou. Denně si to možná nevšimnete, ale měsíc po měsíci uvidíte, jak vaše dítě předčasně uvolňuje přilnavost. »

Nápověda pro rodiny předků

„Mít předčasně narozené dítě může být velmi izolačním zážitkem, “ říká Melissa Middletonová z Oklahoma City, která porodila čtyřčtvrtě po 25 týdnech těhotenství. Tři z jejích dětí přežily, ale jeden syn zemřel v důsledku komplikací způsobených infekcí.

$config[ads_text8] not found

Middleton našel emocionální ujištění spojením s rodiči dalších předčasně narozených dětí na serveru Share Your Story, který je součástí projektu NICU Family NICU společnosti March of Dimes.

„Ať už je to přes March of Dimes, vaši nemocnici nebo vaši komunitu, povzbuzuji rodiče předčasně narozených dětí, aby se co nejdříve spojili s ostatními, “ říká Middleton.

Úvod do předčasně narozených dětí

Vše o preemie: od narození po propuštění z nemocnice

Více u dětí

Váš malý svazek radosti je tady a vy jste nyní rodiči prémie. Gratulujeme! Bohužel, jen málo rodičů je připraveno na to, že jsou rodiči prémie, a život v novorozenecké jednotce intenzivní péče (NICU) je pravděpodobně něco, co jste viděli v televizi jen tehdy. Co potřebujete vědět od narození dítěte do doby propuštění z nemocnice?

I když počet týdnů, které jste měli, když jste porodili, může být ve vaší mysli vyleptán, ale víte, že 1. den života vašeho předchůdce je okamžik, kdy se všechno změnilo. V ten den, ať už to bylo způsobeno předčasnými pracemi nebo zdravotními komplikacemi pro vás nebo vaše dítě, byl váš svět mnohem jasnější. Ale s novým životem se rodiče preemií zabývají tvrdou realitou křehkosti předčasného porodu. Pojďme třídit tyto emoce a učit se, co lze očekávat, jak vaše předčasně narozené dítě roste a vyvíjí se den co den.

$config[ads_text9] not found

Pochopení vašich emocí

Předčasné narození je traumatickým zážitkem pro každou rodinu. Normální obavy všech rodičů jsou umocněny zvýšeným rizikem zdravotních problémů, s nimiž se nemusíte připravovat. Mít předčasně narozené dítě je v mnoha ohledech těžké!

Je v pořádku nechat se plakat, smát se, křičet a modlit se, když žijete se vzestupy a pády péče o vaše preemie. Existuje tolik emocí a ta, kterou zažíváte, se může měnit minutu po minutě. Žádná emoce není správná nebo špatná a je normální cítit ohromnou radost a neuvěřitelný vztek nebo smutek najednou.

Projděte každou emoce, aniž byste souděli sebe, svého partnera nebo blízkou rodinu. Pokud je to možné, mluvte pouze s přáteli a rodinou, kteří mohou být pozitivní a nesoudní. Uznávání všech vašich pocitů, dobré i špatné, je důležité při zvládání předčasně narozeného dítěte.

Emoce, které cítíte, mohou být zesíleny, pokud se dobře míní, ale méně než taktní lidé se ptají, co způsobilo vaše předčasné doručení. Když se vás lidé zeptají, proč se to stalo, můžete se střídat mezi rozpadáním se v slzách a touhou po palubě osoby. Lidé obvykle tyto komentáře nečiní bolestí. Většina lidí si není jistá, co říct. Pokud jste unavení nebo se zlobíte na tyto komentáře, jemně připomínáte svým blízkým, že nikdo neví, proč dochází k předčasnému porodu, a ocenili byste, že vaši blízcí vás prostě milují a v tuto chvíli vás podporují.

$config[ads_text10] not found

Rodičovství v NICU

Stát se rodičem v NICU není snadný úkol. Možná jste si nikdy nepředstavovali, co by prostředí NICU pro vás a vaše novorozené dítě znamenalo, takže je normální cítit se na místě a nepříjemné v tak restriktivním prostředí.

V závislosti na tom, jak brzy bylo vaše dítě, může být na NICU několik dní nebo měsíců. Nejdůležitější roli, kterou v životě NICU hrajete, je milující rodič vašeho dítěte a obhájce vašeho dítěte u lékařů a zdravotních sester, kteří poskytují péči.

Může být užitečné (a zmírnit úzkost) seznámit se s některým zařízením, které uvidíte, které děsí zvuky a pípání jak ve dne, tak v noci. Zařízení NICU, od pupečních katétrů po ventilátory až po ECMO (mimotelová membránová oxygenace, druh podpory života, který plní kyslík do krve a odstraňuje oxid uhličitý), je často méně děsivá, pokud chápete konkrétní roli, kterou každé z těchto zařízení hraje při podpoře vašeho dítě.

Zdravotní péče o vaše předčasně narozené dítě

Obecně platí, že děti narozené v prvních týdnech těhotenství jsou ohroženy největším počtem zdravotních problémů souvisejících s předčasným narozením. Mnoho předchůdců je však od narození zdravých a vyžaduje péči NICU pouze tak dlouho, aby rostla velká a silná.

Může být děsivé slyšet o všech potenciálních komplikacích předčasnosti, ale mějte na paměti, že většina dětí všechny tyto problémy nezažívá. Znalost běžných zdravotních problémů je také užitečná, když se pokoušíte porozumět mnoha „preventivním“ postupům prováděným s prémiemi a proč jsou nezbytná některá přísná pravidla v NICU. Mezi běžné problémy patří:

• Apnoe předčasnosti
• Žloutenka
• Syndrom respirační tísně (RDS)
• Intraventrikulární krvácení (IVH)
• Reflux
• Retinopatie nedonošených
• Patent ductus arteriosis (PDA)
• Bronchopulmonální dysplazie (BPD)
• Sepse

Pokud vás zajímá, co by vaše dítě mělo zvážit, jaké jsou nejčastější obavy v jiné fázi, a kdy mohou být zahájeny věci, jako je péče o klokan, může vám pomoci pomyslet se na obrázky a popisy předčasně narozených dětí.

S předčasností je také spojeno několik dlouhodobých zdravotních problémů, ale riziko těchto stavů se v posledních několika desetiletích výrazně zlepšilo.

Přinášíte dětský domov z NICU

I když jste pravděpodobně přemýšleli o tom, že si své dítě vezmete velmi často, až přijde čas na vybití NICU, budete pravděpodobně cítit trochu úzkosti (podhodnocení).

Po nepřetržité péči budete sami zodpovědní za své dítě. Ačkoli tento důležitý milník doprovází velká radost, můžete se cítit nepřipraveni a velmi nervózní z péče o své dítě bez podpory, kterou jste obdrželi v NICU. Pokud se cítíte tímto způsobem, jste normální. Nejsi sám!

Nebojte se. Zaměstnanci NICU vás nenechají odejít, dokud nebudou splněny konkrétní milníky. Tyto zahrnují:

• Vaše dítě bude muset být schopno udržet svou teplotu mimo inkubátor (obvykle, když dítě dosáhne přibližně 4 liber).
• Vaše dítě bude muset být schopno přijímat všechna krmení ústy (nebo pomocí NG trubice nebo G trubice, které vás naučí, jak používat opatrně).
• Vaše dítě bude muset mít možnost dýchat na vzduchu v místnosti (nebo v některých případech mít kyslík) a udržovat dostatečnou hladinu kyslíku.
• Musí být proveden screening novorozenců (test PKU se u prémií liší).

Péče o předčasně narozené dítě je hodně jiná, než péče o plně narozené dítě, takže i když máte starší děti, život se může na druhé straně dveří NICU lišit.

A zatímco péče o předčasně narozené dítě je trochu odlišná od péče o dítě v plné délce, naučíte se během tohoto přechodu s podporou personálu NICU.

Váš personál NICU vás pečlivě naučí, jak se starat o své předčasně narozené dítě doma.

Prevence budoucích předčasných narození

Pokud jste měli předčasně narozené dítě, můžete být nervózní nebo dokonce vyděšení z myšlenky, že další těhotenství přinese další předčasné narození.

Dozvědět se o rizikových faktorech pro předčasná porody a také o tom, co byste mohli udělat, abyste zabránili budoucím předčasným porodům, jsou důležité diskuse, i když poslední věc, kterou máte na mysli, je znovu těhotná.

Mnoho lidí pokračuje v porodu na plný úvazek po předčasném narození. Pečlivá diskuse s lékařem nebo lékařem, jako je například perinatolog, který se specializuje na předčasně narozená zvířata, může být neocenitelná v tom, že vám pomůže učinit informované rozhodnutí při plánování dalšího těhotenství.

Sečteno a podtrženo na předčasně narozené dítě

Mít předčasně narozené dítě často přichází jako naprosté překvapení a většina lidí měla jen malou expozici světlu a hluku aktivní NICU.

Emoce mohou přesahovat spektrum a vzhledem k tomu, že tyto emoce jsou přidány k normálnímu „poporodnímu blues“, je přechod na dítě v NICU v nejlepším případě obtížný. Mít dobrý systém podpory je rozhodující. Je na čase zavolat podpůrné, nespravedlivé členy rodiny a přátele a nechat toxické přátele pozadu. Potřebujete ty, kteří vás podporují, abyste byli za vámi 100 procent.

Může to pomoci dozvědět se o některých zařízeních a komplikacích, které mohou nastat, ale pamatujte, že většina dětí toto vybavení nepotřebuje, nebo zažívá všechny komplikace. Mezi vzděláním a ohromením je úzká hranice, a pouze vy víte, kde tuto čáru nakreslit.

Možná se vám zdá, že sníte o tom, kdy se vaše dítě bude moci vrátit domů, ale zároveň se bojíte odpovědnosti za péči o předčasně narozené dítě. Naštěstí se zaměstnanci NICU obvykle mýlí na straně, protože vás nechávají příliš připraveni, ale také to může být frustrované.

Nakonec, po předčasném porodu, poslední věc, kterou pravděpodobně budete chtít slyšet, je, jak snížit riziko, že se to znovu stane. A s rodinou a přáteli by diskuse o příčině měly být mimo hranice. Místo toho si promluvte se svými lékaři o svých obavách a každou diskusi se svými blízkými uložte na později. Pokud máte přítele nebo člena rodiny, který vám může tuto preferenci obhajovat, tím lépe. Pokud stále bojujete, možná budete muset lidem jemně připomenout, že v tomto bodě potřebujete podporu v péči o vaše předčasně narozené dítě, nikoli diskusi o tom, proč přišla brzy.

Péče o předčasně narozené děti

V dvacátém prvním století je okamžitá, vysoce technologická péče o děti narozené příliš brzy, standardní léčba ve Spojených státech.

Předčasně narozené děti se běžně nacházejí uvnitř zdí nemocničních neonatálních jednotek intenzivní péče (NICU) ve velkých i malých nemocnicích. Tam speciálně vyškolení lékaři, zdravotní sestry a armáda jiného zdravotnického personálu předvídají a splňují všechny jejich potřeby. Zatímco debata pokračuje o mezích životaschopnosti předčasně narozených dětí, děti narozené po nejméně dvaceti čtyř týdnech těhotenství mají stále optimističtější prognózy. Jedná se však o relativně nedávný vývoj v péči o kojence.

Pozdní devatenácté století: Předčasné kojence a inkubátory

Na přelomu dvacátého století mělo dítě narozené předčasně (před těhotenstvím třicet osm až čtyřicet týdnů) vyhlídky na přežití. Kromě několika rozptýlených kapes lékařského zájmu nebyly znalosti, odborné znalosti a technologie potřebné pro pomoc těmto dětem k dispozici. „Preemie“, kteří přežili více než jeden nebo dva dny, se často označovali jako „slabosti“ nebo „vrozeně oslabení“, což znamená vlastní slabost, která nenarušuje jejich budoucnost. Přežití těchto malých dětí závisí na mnoha faktorech, z nichž hlavní byl stupeň předčasnosti a hmotnost dítěte při narození.

Brzy dvacátá léta, předčasná péče o kojence ve Spojených státech byla na křižovatce. V příštích dvou desetiletích sídlil převážně v domácnosti před rokem 1920, v průběhu příštích dvou desetiletí se kombinovalo množství sociálních, kulturních a technologických faktorů, které podporovaly přechod z domácí péče na nemocniční péči. S tím, jak rostly znalosti o fyziologických podrobnostech o předčasném předčasném narození a o veřejném zájmu o předčasně narozené děti, se poptávka po péči rozšířila a vyvrcholila v identifikaci předčasného narození jako nového onemocnění nebo stavu hodného léčby ze strany zdravotnických pracovníků. Identifikace a izolace předčasně narozených dětí umožnila lékařům soustředit se a specificky léčit problémy odlišné od problémů ostatních kojenců. Tyto metody, zpočátku nezpochybněné a které znamenaly oddělení kojenců od jejich rodičů, byly veřejnosti představeny jako jediná možná naděje na záchranu těchto dříve odsouzených dětí.

Počátkem dvacátého století: Předčasná péče o kojence se rozšiřuje

V roce 1922 dvě události umístily předčasnou péči natrvalo do říše lékařských a nemocničních školek. Jedním z nich bylo založení předčasné kojenecké stanice pod vedením Dr. Julia Hessa v nemocnici Michaela Reese v Chicagu. V Michaelovi Reese oddělil zdravotnický personál předčasně narozené děti od „normální“ novorozence a pediatrické populace. Nemocnice najala zdravotní sestry výhradně pro péči a vývoj specifických postupů na pomoc těmto předčasně narozeným dětem. [7] To byl začátek intenzivní péče o předčasně narozené děti a děti s nízkou porodní hmotností. Dětská asistenční společnost v Chicagu, místní filantropická skupina žen, dala 85 000 dolarů na zajištění budoucnosti stanice.

Druhou významnou událostí roku 1922 bylo vydání první významné americké učebnice věnované péči o předčasně narozené děti. Julius Hessova předčasně narozená a vrozeně nemocná nemluvňata poskytla nejpodrobnější popis nemocniční předčasné péče o kojence ve Spojených státech. [8] Předčasná stanice u Michaela Reese se brzy stala uznávaným vůdcem v předčasné péči. Hostili lékaři a zdravotní sestry z celé země a dychtivě se učili a prováděli nejnovější postupy. Díky Hessovým spisům a ochotě učit se tak jeho myšlenky a praktiky rychle staly standardní léčbou pro všechny předčasně narozené děti. Hess intenzivně spolupracoval s Evelyn Lundeen, RN, hlavní sestrou předčasné jednotky. Pozdější vydání předčasně narozených a vrozeně nemocných dětí ji uvádí jako spoluautorky. [9]

Během 20. let se v odborné literatuře znásobily zprávy o zkušenostech s předčasně narozenými dětmi. Většina článků byla pozitivní, často citovala působivé míry přežití, které zlevnaly děti, které vypršely během prvních dvaceti čtyř hodin v předčasné jednotce. [10] Uvádí se případ jednoho a půl libry kojence, který přežil déle než dva roky, ale všeobecný konsenzus zůstal, že porodní váha přibližně dvou liber představovala hranici životaschopnosti ve většině situací. [11] Trvalá pozornost byla věnována užitečnosti inkubátorů pro teplo. Jedna studie dospěla k závěru, že tělesná teplota dítěte by měla být použita k regulaci tepla inkubátorů, což je v té době nová myšlenka. [12]

Porozumění složitosti předčasné péče

Prostřednictvím pozorování a klinických studií začali lékaři chápat, že předčasně narozené děti potřebují individuální pozornost a péči. Přidání kyslíku jako léčba respiračních potíží převládajících u předčasně narozených dětí utěsnilo potřebu individuálního přístupu k regulaci klimatu. Komerčně vyráběný mechanický inkubátor, který se lékaři téměř v polovině roku 1910 téměř vzdali, byl ve 30. letech přijat v revidované podobě. V březnu 1938 podal Charles Chapple, MD z Filadelfie žádost o patent na inkubátor. [13] Inkubátor Chapple byl předchůdcem značky inkubátoru značky Isolette, která zaujala trh do roku 1950. Isolette a její konkurenti díky aktualizacím a revizím zůstávají v dnešní době přípravou NICU.

Před založením NICU v pozdějším 20. století se na mnoha místech otevřely předčasné dětské jednotky nebo stanice, ačkoli mnoho z nich sestávalo pouze z jednoho nebo dvou kolébek na okraji pravidelných novorozeneckých školek. Větší jednotky se otevřely ve městech, v čele byly Chicago, Philadelphia, Boston a New York. Preemie z odlehlých oblastí často přicházela do náručí jejich rodičů nebo, na několika místech, prostřednictvím inkubátorové sanitky. Proto před lety jednotkami intenzivní péče pro dospělé a nemocničním pohotovostním dopravním systémem stanovovala předčasná péče standard pro kritickou péči.

Lékaři se zaměřením na předčasně narozené děti brzy začaly oceňovat vývojové rozdíly mezi těmi, které se narodily před narozením dítěte, a dětmi narozenými na plný úvazek. Respirační potíže přímo souvisejí se stupněm předčasnosti. Čím kratší gestační období, tím větší je pravděpodobnost, že dítě bude mít vážné dýchací potíže. Ve 30. letech 20. století si kyslík pomalu získal pověst pro zmírnění cyanózy a asfyxie spojené s předčasností. Několik studií publikovaných v odborných časopisech naznačilo výhody jeho použití a navrhlo, jak jeden článek uzavírá, „nepřetržitá dodávka kyslíku se zdá být výhodná při léčbě slabých, předčasně narozených dětí.“ [14] Lékaři, kterým byl podán kyslík pro cyanózu, dýchací cesty rozpaky, slabost, dusivost, porodní váha do 1200 gramů a „všem ostatním, o kterých se věřilo, že by mohli mít prospěch.“ [15] Před vývojem uzavřeného inkubátoru značky Isolette dostaly děti kyslík skrze masky, plastové stany nebo později nosní katétry. U uzavřených inkubátorů byl do potrubí inkubátoru přiváděn kyslík, čímž byl zajištěn konzistentnější tok kyslíku. Protože se zdálo, že neexistují žádné negativní důsledky kyslíku a dýchacích potíží, mohli lékaři ospravedlnit podávání kyslíku všem předčasně narozeným dětem. Spolu s individualizovaným teplem poskytovaným novými inkubátory se zdálo, že kyslík slibuje konec nejvýznamnějších příčin morbidity a mortality.

Sestry pečující o předčasně narozené dítě, Philadelphia General Hospital, c. 1950 Vstup USA do druhé světové války v roce 1941 odložil mnoho úsilí v oblasti veřejného zdraví ve prospěch preemie, včetně hlavního plánu pro New York City. Když válka skončila, města a státy v celé zemi obnovily toto úsilí a výsledné plány zahrnovaly revizi nemocničních standardů, přepravu předčasně narozených dětí do nemocnic, finanční pomoc a další vzdělávací programy pro školení lékařů a zdravotních sester. [24]

Během čtyřicátých let minulého století mohly předčasně narozené děti léčené v nejmodernějších školkách očekávat, že po propuštění budou vést normální zdravý život. Lékaři svým rodičům slíbili alespoň to. Ačkoli některé předčasně narozené děti vykazovaly dlouhodobé neurologické problémy, v té době se riziko nezdálo velké. Jiné stavy, které přetrvávají kolem novorozeneckého období, dokazují lékaři prenatální vlivy nebo špatné domácí podmínky. [25] Léčebné alternativy se zvyšovaly, když lékaři přijali zjevně úspěšné nápady a postupy používané ostatními. Mnohokrát to fungovalo tak, jak lékaři doufali, že ano, ale v padesátých letech se objevily neočekávané důsledky.

Péče o sestřičku pro předčasně narozené dítě, Nemocnice University of Pennsylvania, 1970 Osoby se zájmem o předčasně narozené děti reagovaly na veřejný zájem vývojem nových technik, nových strojů a nových zařízení pro péči o ně. Když byla v roce 1922 otevřena první stálá nemocniční jednotka pro předčasně narozené děti, znamenalo to začátek nové éry. Ve 30. letech se předčasná péče rozšířila a lékaři našli ještě více způsobů, jak zajistit přežití stále menších dětí. V polovině století byla předčasná kojenecká péče stanovena jako společenská povinnost.

V průběhu druhé poloviny století se publicita o předčasně narozených dětech neustále zvyšovala spolu se schopností o ně pečovat. V roce 1963 Jacqueline Kennedyová, manželka prezidenta Johna F. Kennedyho, porodila syna před několika týdny. Dítě zemřelo několik dní po narození v důsledku onemocnění hyalinní membrány, známé také jako syndrom novorozenecké respirační tísně. Toto narození a smrt obdivovaného prezidentova dítěte přineslo otázku předčasnosti do popředí populárního a profesionálního zájmu. Mezi polovinou šedesátých a pozdními devadesátými léty pokračující pokroky posunuly hranice životaschopnosti zpět, takže téměř každé dítě narozené naživu mělo šanci na přežití. Více narození byla stále běžnější u účtů kvintupletů, sextupletů, septupletů a dokonce i okupetů, na něž byla upoutána pozornost médií pro tisk a vysílání. Příběhy o úspěchu byly běžné; těm, kteří zemřeli nebo trpěli dlouhodobými komplikacemi předčasnosti, se nedostalo pozornosti.

Změny v péči o předčasně narozené děti v průběhu dvacátého století, zatímco skutečně inspirativní, nadále ponechávají prostor pro zlepšení. Etická dilemata jsou inherentní ve věcech života a smrti. I když lékařské ošetření nebo postup jde přesně tak, jak lékaři doufají, může to vést ke špatnému výsledku. Skutečnost, že pacienti jsou kojenci a nemohou poskytnout informovaný souhlas, je konstantní. Měli by rodiče mít poslední slovo při rozhodování o léčbě? A pokud ne, kdo? Má společnost odpovědnost za dítě, jehož život je zachráněn, ale který je neurologicky zdevastovaný? A pokud ano, jaké jsou? Přístup k drahé a rozsáhlé péči je složitý problém matoucí rodiny i profesionály.

Koncem 90. let byla kojencům k dispozici téměř neonatální intenzivní péče téměř ve všech částech země. Na potřeby kojenců a na požadavky rodičů a veřejnosti reagovali odborní a méně specializovaní pediatrové, pediatrické sestry, respirační terapeuti, sociální pracovníci, fyzioterapeuti a fyzioterapeuti, odborníci na výživu a řada dalších. Na počátku dvacátého prvního století výzkum a inovace stále mění životy těchto dětí a dávají mnohem více z nich potenciál zdravému, dlouhému a možná dokonce pozoruhodnému životu.

Reference

[1] Karen Offen, „Depopulace, nacionalismus a feminismus ve Francii ve Fin-de-Siecle“, American Historical Review 89 (1984): 648–76; Richard Meckel, Save the Babies: American Public Health Reform and the Prevention of Infant Mortality, 1850–1929 (Baltimore: Johns Hopkins University Press, 1990), 101-102; and Jeffrey P. Baker, The Machine in the Nursery, (Baltimore: Johns Hopkins University Press, 1996), 45–50, 78–79, 84–85, 93–94.

[2] Baker, Machine in the Nursery, 86–106; and William A. Silverman, “Incubator-Baby Side Shows, ” Pediatrics 64, no. 2 (1979): 127–41.

[3] Baker, Machine in the Nursery, 93–94.

[4] Baker, Machine in the Nursery, 152–74.

[5] Amy A. Armour, “Hints for Maternity Nurses, ” Trained Nurse and Hospital Review 53 (August 1914): 89–90; Jennings C. Litzenberg, “Long Interval Feeding of Premature Infants, ” American Journal of Diseases of Children 4 (1912): 391–409; NO Pearce, “Review of Recent Literature on the New-Born, ” American Journal of Diseases of Children 18, no. 1 (July 1919): 51–68; and Cone, Premature Infant, 52–53.

[6] Pierre Budin, The Nursling: The Feeding and Hygiene of Premature and Full-Term Infants, Translated by William J. Malloney (London: Caxton Publishing Company, 1907).

[7] Julius H. Hess and Evelyn C. Lundeen, The Premature Infant: Medical and Nursing Care, 2nd ed., (Philadelphia: JB Lippincott Co., 1949).

[8] Julius H. Hess, Premature and Congenitally Diseased Infants, (Philadelphia: Lea and Febiger, 1922), Part I, Part II, Chapters 5, 6, 7, 8, 9.

[9] Hess & Lundeen, 1949.

[10] Lila J. Napier, “Method of Caring for Premature and Underweight Babies at the Lying-In Hospital, New York City, ” Bulletin of the Lying-In Hospital of the City of New York 13 (1927): 132–34; Julius H. Hess and I. McKy Chamberlain, “Premature Infants – A Report of Two Hundred and Sixty-Six Consecutive Cases, ” American Journal of Diseases of Children 34 (1927): 571–84.

[11] DS Pulford and WJ Blevins, “Premature Infant, Birth Weight 680 Grams, with Survival, ” American Journal of Diseases of Children 36 (1928): 797–98; Aaron Capper, “The Fate and Development of the Immature and of the Premature Child, ” American Journal of Diseases of Children 35 (February 1928): 262–75; Hess and Chamberlain, 571–84; and Aaron Capper, “The Fate and Development of the Immature and of the Premature Child, ” American Journal of Diseases of Children, 35 (March 1928): 443–91.

[12] Napier, “Method of Caring for Premature and Underweight Babies, ”; William N. Bradley, “The Care of the Premature Baby, ” Medical Journal and Record 124 (18 August 1926): 222–25; “Simplifying the Nursing Care for Premature Babies, ” Trained Nurse and Hospital Review 78 (June 1927): 633; and Ralph M. Tyson and Edward F. Burt, “Continuous Temperature Records of Premature Infants, ” American Journal of Diseases of Children 38 (1929): 944–52.

[13] Charles Chapple Papers. MSS 2/0207–01, Series 2.2, Folder 5. Historical Collections, College of Physicians, Philadelphia.

[14] William P. Buffum and George F. Conde, “The Use of Oxygen in the Care of Feeble Premature Infants, ” Journal of Pediatrics 4 (1934): 326–30; Alexander M. Burgess and Alexander M. Burgess, Jr., “A New Method of Administering Oxygen, ” New England Journal of Medicine 207 (1932): 1078–82. Burgess and Burgess describe piping oxygen into a box placed over a patient's head. They were able to achieve oxygen concentrations of 40-50%. In the case of babies, they advised placing the box completely over the baby.

[15] Anne Y. Peebles, “Care of Premature Infants, ” American Journal of Nursing 33 (1933): 866–69; Buffum and Conde, “The Use of Oxygen in the Care of Feeble Premature Infants, ” 326–30; Daniel A. Wilcox, “A Study of Three Hundred and Thirty Premature Infants, ” American Journal of Diseases of Children 52 (1934): 848–62; Julius H. Hess, “Premature Infants – A Report of Sixteen Hundred and Twenty-three Consecutive Cases, ” Illinois Medical Journal 67 (1935): 14–25. Quote is from Hess, 18.

[16] Gerald M. Oppenheimer, “Prematurity as a Public Health Problem: US Policy from the 1920s to the 1960s, ” American Journal of Public Health 86 (1996): 870–78.

[17] Ethel C. Dunham and Jessie M. Bierman, “The Care of the Premature Infant, ” Journal of the American Journal of Medicine 115 (1940): 658–62.

[18] “A Geographical Map of the Century of Progress Exposition…faithfully executed and drawn in a carnival spirit by Tony Sarg.” The baby incubators were listed first in the list of attractions. Century of Progress collection, Section 16, box 13, folder 16-197, Main Library, Special Collections, University of Illinois at Chicago. The building was captured in a picture taken from afar that showed a huge crowd around the building and flowing down the Midway.

[19] Official Guidebook, World's Fair, 1934, 109. Century of Progress collection, Section 16, box 13, folder 16-193, UIC library.

[20] Thomas E. Cone, Jr. History of the Care and Feeding of the Premature Infant. (Boston: Little, Brown and Company, 1985), 9–10, 18–21; Silverman, “Incubator-Baby Side Shows, ” 137. Silverman interviewed Evelyn Lundeen, the head nurse of the premature center at Michael Reese, before her death in 1963. Despite misgivings about the carnival like atmosphere, Lundeen praised the care the infants received.

[21] Henry L. Woodward and Bernice Gardner, Obstetric Management and Nursing (Philadelphia: FA Davis Company, 1942), 681; “Nursing Care of Newborn Infants – Excerpts from Children's Bureau Publication 292, Standards and Recommendations for Hospital care of Newborn Infants, Full-Term and Premature, ”; Sister Mary Pulcheria Wuellner, “Safe Nursing Care for Premature Babies, ” American Journal of Nursing 39 (November 1939): 1198-1202. Wuellner suggested allowing parents to view their infants through a glass partition.

[22] Tiny Baby Fights to Live, ” New York Times (NYT), 8 December 1932; “1¾-Pound Baby Now Normal, ” NYT, 25 December 1933; “Baby Weighing 19 Ounces is Reported Thriving, ” NYT, 14 August 1934; “One-Pound Baby Dies, ” NYT, 15 November 1934; “Gives Birth to 1½ -Pound Baby, ” NYT, 23 February 1935; “15-Ounce Baby Fed Now Between Meals, ” NYT, 9 February 1936; “Baby Weighs Pound 13 Ounces, ” NYT, 2 August 1936; “Tiny Hartford Baby Wins Fight for Life, ” NYT, 7 December 1936; “One-Pound Baby Girl Fighting for Life, ” NYT, 13 March 1937; “28-Ounce Baby Off Whisky Diet, ” NYT, 27 March 1937), ; “Nine-Ounce Infant Loses Bid for Life, :” NYT, 27 March 1937; “24-Ounce Baby a New Napoleon, ” NYT, 15 August 1937; “24-Ounce Baby is 'Gaining', ” NYT, 12 September 1937; “1-Pound, 11-Ounce Baby Lives, ” NYT, 4 April 1938; “Tiny Baby Gains Weight, ” NYT, 23 May, 1938; “Baby of 2¼ Pounds Survives, ” NYT, 17 July 1938; “21-Ounce Baby Born at Brooklyn Hospital, ” NYT, 18 June 1939; “Bellevue Staff Wins Fight for Baby's Life, ” NYT, 8 October 1940; “27-Ounce Boy Born in England, ” NYT, 14 August 1940; “Race to Save Baby Fails, ” NYT, 17 February 1937.

[23] Baker, Machine in the Nursery, 105.

[24] Oppenheimer, “Prematurity as a Public Health Problem, ” 870–79.

[25] Hess, “Premature Infants, A Report of Sixteen Hundred and Twenty-three Consecutive Cases, ” 14-23. Hess reported in 1935 that intracranial hemorrhage was present in over 40% of the infants autopsied after death in his unit. Approximately 11% of the unit's graduates demonstrated symptoms. Of these 69 were followed and 27 developed physical injuries related to the central nervous system. Nine of the 27 were classified as mentally retarded.

[26] TL Terry, “Extreme Prematurity and Fibroblastic Overgrowth of Persistent Vascular Sheath Behind Each Crystalline Lens, Preliminary Report, ” American Journal of Ophthalmology 25 (1942): 203–04.

[27] TL Terry, “Fibroblastic Overgrowth of Persistent Tunica Vasculosa Lentis in Premature Infants, Etiologic Factors” Archives of Ophthalmology 29 (1943): 54–65; Kate Campbell, “Intensive Oxygen Therapy as a Possible Cause of Retrolental Fibroplasia: A Clinical Approach, ” Medical Journal of Australia 2 (1951): 48–50; V. Mary Crosse and Philip Jameson Evans, “Prevention of Retrolental Fibroplasia, ” Archives of Ophthalmology 48 (1952): 83–87; Arnall Patz, “The Role of Oxygen in Retrolental Fibroplasia, ” Pediatrics 19 (1957): 504–24; Loren P. Guy, Jonathan T. Lanman, and Joseph Dancis, “The Possibility of Total Elimination of Retrolental Fibroplasia by Oxygen Restriction, ” Pediatrics 17 (1956): 247–49; Leroy E. Hoeck, and Edgar De La Cruz, “Studies on the Effect of High Oxygen Administration in Retrolental Fibroplasia – Nursery Observations, ” American Journal of Ophthalmology 35 (1952): 1248–52; V. Everett Kinsey, “Retrolental Fibroplasia – Cooperative Study of Retrolental Fibroplasia and the Use of Oxygen, ” Archives of Ophthalmology 56 (1956): 481–543. For an overview of the RLF story see William A. Silverman, Retrolental Fibroplasia: A Modern Parable, (New York: Grune and Stratton, 1980).

[28] Patz, “The Role of Oxygen in Retrolental Fibroplasia, ” 504–24; Mary Ellen Avery and Ella H. Oppenheimer, “Recent Increase in Mortality from Hyaline Membrane Disease, ” Journal of Pediatrics 57 (1960): 553-559; GC Robinson, JE Jan, and C. Kinnis, “Congenital Ocular Blindness in Children, 1945–1984, ” Archives of Pediatrics and Adolescent Medicine 141, no. 12 (December 1987): 1321–24; PB Campbell et al., “Incidence of Retinopathy of Prematurity in a Tertiary Newborn Intensive Care Unit, ” Archives of Ophthalmology 101, no. 11 (November 1983): 1686–88; The Committee for the Classification of Retinopathy of Prematurity, “An International Classification of Retinopathy of Prematurity, ” Archives of Ophthalmology 102, no. 8 (August, 1984): 1130–34; DR Brown et al., “Retinopathy of Prematurity. Risk factors in a Five-Year Cohort of Critically Ill Premature Neonates, ” Archives of Pediatrics and Adolescent Medicine 141, no. 2 (February, 1987): 154–60; Walter M. Fierson et al., “Screening Examination of Premature Infants for Retinopathy of Prematurity, ” Pediatrics 100 (1997): 273–74; Gary C. Brown et al., “Cost-Effectiveness of Treatment for Threshold Retinopathy of Prematurity, ” Pediatrics 104 (1999): 47-52.

[29] Murdina MacFarquhar Desmond, Newborn Medicine and Society: European Background and American Practice (1750–1975) (Austin, Texas: Eakin Press, 1998): 170–71, 198.

[30] Desmond, Newborn Medicine and Society, 209.

[31] Lynn Singer et al., “A Longitudinal Study of Developmental Outcome of Infants with Bronchopulmonary Dysplasia and Very Low Birth Weight, ” Pediatrics 100, no. 6 (December 1997): 987–93; HM Hennes, MB Lee, AA Rimm, and DL Shapiro, “Surfactant Replacement Therapy in Respiratory Distress Syndrome. Meta–Analysis of Clinical Trials of Single-Dose Surfactant Extracts, ” Archives of Pediatrics and Adolescent Medicine 145, no. 1 (January 1991): 102–04; and Rachel M. Schwartz et al., “Effect of Surfactant on Morbidity, Mortality, and Resource Use in Newborn Infants Weighing 500 – 1500 g.” New England Journal of Medicine 330, no. 21 (26 May 1994): 1476–80.

[32] Julius H. Hess, “A City-Wide Plan for the Reduction of Deaths Associated With and Due to Prematurity, ” Journal of Pediatrics 6 (1935): 104–21; Cone, Premature Infant, 62–63. The American Academy of Pediatrics (AAP) passed their resolution on June 7, 1935 in New York City.

$config[ads_text5] not found

[33] Lilly MS Dubowitz, Victor Dubowitz, and Cissie Goldberg, “Clinical Assessment of Gestational Age in the Newborn Infant, ” Journal of Pediatrics 77 (July 1970): 1–10.

[34] MC Haeusler et al., “Amniotic Fluid Insulin Testing in Gestational Diabetes: Safety and Acceptance of Amniocentesis, ” American Journal of Obstetrics and Gynecology 179, no. 4 (1998): 917–20; M. Kucuk, “Tap Test, Shake Test and Phosphatidylglycerol in the Assessment of Fetal Pulmonary Maturity, ” International Journal of Gynaecology and Obstetrics 60, no. 1 (1998): 9–14.

[35] Joyce A. Martin et al., “Births: Final Data for 2000, ” National Vital Statistics Report 50, no. 5 (12 February 2002): 15–18; Kathryn A. Sowards, “What Is the Leading Cause of Infant Mortality? A Note of the Interpretation of Official Statistics, ” American Journal of Public Health 89 (1999): 1752–54.

[36] Susan Schindehette, “Coming Up Roses, ” People Weekly, 8 December 1997, 54-60; Linda Kulman, “Cigars All Around, ” US News and World Report, 1 December 1997, 14; Michael D. Lemonick and Jeffrey Kluger, “'It's A Miracle, '” Time, 1 December 1997, 34-39; John McCormick and Barbara Katrowizt, “The Magnificent Seven, ” Newsweek, 1 December 1997, 58-62; Claudia Kalb, “Families: The Octuplet Question, ” Newsweek, 11 January 1999, 33; and “Question Time, ” People Weekly, 11 January 1999, 72.

$config[ads_text6] not found

[37] SE Jewell and R. Yip, “Increasing Trends in Plural Births in the United States, ” Obstetrics and Gynecology 85, no. 2 (1995): 229–32; Diane Holditch-Davis, Dia Roberts and Margarete Sandelowski, “Early Parental Interactions With and Perceptions of Multiple Birth Infants, ” Journal of Advanced Nursing 30, no. 1 (1999): 200–10; Robert L. Goldenberg and Dwight J. Rouse, “Prevention of Premature Birth, ” New England Journal of Medicine 339, no.5 (1998): 313–20; and LA Schieve et al., “Live-Birth Rates and Multiple-Birth Risk Using In Vitro Fertilization.” Journal of the American Medical Association 282, no. 19 (1999): 1832–38.

[38] Stephen N. Wall, and John Colin Partridge, “Death in the Intensive Care Nursery: Physician Practice of Withdrawing and Withholding Life Support, ” Pediatrics 99, No. 1 (January 1997): 70; Mark Sklansky, “Neonatal Euthanasia: Moral Considerations and Criminal Liability, ” Journal of Medical Ethics 27, (2001): 5–11; and Jaideep Singh, John Lantos, and William Meadow, “End-of-Life After Birth: Death and Dying in a Neonatal Intensive Care Unit, ” Pediatrics 114, No. 6 (December 2004): 1620–26.

Elizabeth A. Reedy is an Instructor of Nursing at Penn State College of Nursing — Abington.

www.nursing.upenn.edu